České výtvarné umění přelomu 19. a 20. století

Lektor: Mgr. Sylva Cidlinská, KKD Vyškov

Tvorba umělců generace 90. let 19. století se stala skutečnou základnou vývoje českého moderního umění 20. století. Tato generace se již necítila být vázaná dosavadními principy idealizujícího klasicismu a salonní akademické malby. Důraz byl naopak položen na prožitek skutečnosti a podíl umělcovy osobní účasti v ní. Do popředí se dostala nová subjektivita, životní a duševní prožitek jedince, stojícího mimo či přímo proti etablovanému umění – vzpomeňme např. sochaře Františka Bílka.

Klíčové byla úloha Spolku výtvarných umělců Mánes, vydávajícího od r. 1896 časopis Volné směry a organizujícího výstavy zahraničních umělců – v roce 1902 Augusta Rodina, v roce 1905 Edvarda Muncha. Členy sdružení byli mj. Jan Preisler, Max Švabinský, krajináři Antonín Slavíček, Antonín Hudeček, František Kaván a Otakar Lebeda, sochař Stanislav Sucharda, architekt Jan Kotěra, kritik a malíř Miloš Jiránek.

V roce 1894 byla založena dekadentně orientovaná Moderní revue, redigovaná Arnoštem Procházkou, Jiřím Karáskem ze Lvovic, Milošem Martenem a Karlem Hlaváčkem. Již v prvních letech své existence se stala platformou modernistických tendencí a snah o nekonformní myšlení. Cílem Moderní revue bylo uvádět do českého kulturního kontextu zde dosud neznámé, ale významné moderní umělce, např. již zmíněného norského malíře Edvarda Muncha.

K dalším významným představitelům umění přelomu 19. a 20. století patřil grafik Vojtěch Preissig, který zásadně ovlivnil především knižní grafiku – v jeho úpravě vyšlo např. první vydání Broučků Jana Karafiáta (1903) a bibliofilské vydání Bezručových Slezských písní (1909).

Světové proslulosti dosáhli čeští umělci, kteří ve 2. pol. 90 let 19. let přesídlili do Paříže – Alfons Mucha a František Kupka. Mucha ve svých plakátech pro divadlo Sarah Bernhardtové i v reklamní tvorbě vytvořil nový dekorativní styl. V roce 1910 se vrátil do Čech a v průběhu následujících 18 let vytvořil cyklus dvaceti monumentálních pláten Slovanská epopej. František Kupka se v Paříži prosadil nejdříve jako karikaturista a ilustrátor. Po roce 1910 jeho malba dospívá k abstrakci, která má svůj specifický vývoj a zákonitosti.

Literatura (všechny tituly jsou ve fondu KKD)
Petr Wittlich: Česká secese. Odeon, Praha 1982, 1985.
Otto M. Urban, Miloš Merhaut (ed.): Moderní revue 1894-1925. Torst, Praha 1995.
Dějiny českého výtvarného umění IV (1890-1938), sv. 1. Academia, Praha 1998.
Petr Wittlich: Sochařství české secese. Karolinum, Praha 2000.
Otto M. Urban: Karel Hlaváček. Výtvarné a kritické dílo. Arbor vitae, Praha 2003.