Malý vánoční dárek ...

Sepsal jsem povídání naší nejlepší vypravěčky Julinky Olehlové, které jsem slyšel před mnoha a mnoha lety jednoho večera na dračkách u Vykoupilů. Rád bych je věnoval všem seniorům k přečtení a pobavení.

Jak se hastrman zasloužil o kamenný kříž

Tož, jak dobře vite, v každym rybniku, potoku ba aj v menšim potučku béval hastrman. A dyž né, tož si teho zelenyho mužička otec mlynář nebo jeho čeládka vymysleli, aby bylo v hospodě co povidat. Ten náš, přezdivané Ferdyš, béval od nepaměti v tiché zátočině Hané, na dohled od mléna, tam, kde je včil Košařova zahrada.Temu mistu se řikávalo oklók. A co by měl Ferdyš společnyho s křižem? Poslóchéte.

Jednó tak sedi Ferdyš na své vrbě a smutnéma očima se divá na rozblácenó cestu táhnóci se kolevá vody, po keré měl jit za starym kamarádem do doloplazkyho rybnika. "Copak mužu do takovyho marasu v novéch botkách?" Jak tak brble, zahlidne od brány v dědině přijižďat panské kočár. Šup z haluze a hop na stupátko u zadnich dveři kočáru. V tym ale vzduchem zafičel bič a Ferdyš, uciťa páleni na hřbetě, zařval bolesťó. A zas a ešče. Aj červené klobóček zdobené pestréma pantlama mu spadl do blata."Jedeš, potvoro zelená!“ ozvalo se s kozlika. Nečekaja na dalši šlehnuti skočil Ferdyš do řidkyho blata a zlostně vykřikl za vzdalujícím se kočárem."No počké, šak já ti ešče ukážu!"

Za pár dni vidi hastrman ze své vrby nad vodó známé kočár jak si to vali po cestě od Doloplaz. Šup do vody a za chviku už sedi na zábradli chatrnyho dřevěnyho mostu u Brodiska. Koně s kočárem se tryskem bliži. Když byli kósek od mosta, skočil vodník před ně na cestu a roztočil svojim pestrym klobóčkem nad hlavó. Ani sám Pánbu nemohl splašeny koně udržet. Strhli kočár do kalné, po bóřce hluboké vody, kde se převrátil. Kočiho a pána Hodika odnášely vlny korytem k zámecké zahradě, kde je služebnictvo zachránilo.

Ani né za rok od této přihody se na břehu Brodiska objevil nové kamenné křiž s timto nápisem: Ke cti a chvále Pána Boha všemohóciho Johannes Bonaventura Hodik, měštěnin v Kroměřižu tento křiž slavnostně udělati dal za svó záchranu L.P.1681.

Tož vidite, takto se hastrman zaslóžil o nejstarši kamenné křiž, keré dodnes v dědině máme.

Bohumil Outrata, 80 let, Nezamyslice