Symbolika květin v mýtech, legendách a výtvarném umění

Lektorka: PhDr. Renáta Fifková, Vlastivědné muzeum v Olomouci.

1. Flóra – římská bohyně kvetoucí přírody a jara, častým námětem výtv. umění od antiky do současnosti (Botticelli, da Vinci, Tizian, Arcimboldo, Tiepolo, Poussin, Rembrandt, Natiér, Coypel, de Morgan…); Chlóris – její řecký protějšek; Zephyros – jarní západní vítr, její manžel (podle Ovidia)

2. Narcis (Narcissus) – řecký hrdina Narcissus (Narkissos) v několika verzích starověkého mýtu (Ovidius, Pausanias) potrestán za marnivost, ješitnost a sebelásku, řec. narke = necitlivý (otupělý, omamný)

-květina narcis symbolem předčasné smrti mladého člověka

Výtv. umění: Caravaggio, Poussin, Dalí…

Literatura: Ovidius (Proměny), O. Wilde (Obraz Doriana Graye) …

3. Hyacint (Hyacinthus) – syn spartského krále (Hyakinthos), milovaný Apollónem, zasažený diskem do hlavy, z jeho krve vyrostla květina, která je symbolem znovuzrození

Lit.: Homér (Ílias), Pausanias (Popis Řecka), Ovidius (Proměny)

Výtv. umění: Tiepolo, Broc …

Hudba: Mozart – opera Apollo a Hyacinthus (1767)

4. Sasanka (Anemone) / hlaváček (Adonis)– řec. anemos = vítr, v antice symbolem ohrožené lásky, rozloučení a pomíjivosti, červené hlaváčky / sasanky vyrostly z krve Adónida (1. p. Adónis), milence bohyně Afrodíty(Venuše), kterého zabil divoký kanec; mýtus o adónisovi  = vzkříšení, chápán jako symbol vegetačního cyklu

- ve středověku červené sasanky připomínají Kristovu oběť, symbol bolesti a smrti

Lit: Ovidius (Proměny), Lope de Vega (Venuše a Adonis), Shakespeare (Adonis a Venuše), La Fontaine (Adonis) …

Výtv. umění: Adonisova smrt – Michelangelo, Rodin, del Piombo, Waterhause …

Hudba: Charpentier (opera Venuše a Adonis, 17. stol.)

5. Hvozdík (Dianthus) má božský původ (bohyně Artemis). Podle Pausania a Ovidia byl řecký hrdina Aiás (Ajax, zv. Velký), bratranec Achillea, účastník trojské války, v okamžiku své smrti proměněn v květinu, kterou N. Poussin na obraze Flóřina zahrada zpodobnil jako růžový hvozdík (1631)

Sv. Ludvík, fr. král (1214-70), ošetřoval své vojáky nakažené morem během křížové výpravy šťávou z hvozdíku.

Od 13. století spojován s P. Marií, růžový h. = slzy P. Marie, tvar připomíná hřebík (symbol umučení Krista), něm. výraz pro hvozdík je Nelke (od Nagel = hřebík) (Raphael, Dürer,…)

V portrétním malířství 15.–17. století znamená hvozdík zasnoubení (např. Rembrandtova dílna, Solario…)

6. Slunečnice (Helianthus) pochází z Ameriky, do Evropy přivezena 1569, zprvu jen okrasná rostlina. Od 17. století ztotožňována s květinou otáčející se za sluncem, v niž byla podle mýtu (Ovidius) proměněna Klytie (Clytie), nymfa zamilovaná do Apollóna, která způsobila smrt své sokyně. Ve skutečnosti mohlo jít o otočník (Heliotropium). Velmi populární květina zvl. v 19. století díky malířům jako van Gogh, Gauguin, Klimt, Monet …

7. Růže (Rosa) – už ve starověku květina velkých ženských božstev (Isis, Afrodíta, Venuše), symbol lásky, krásy, plodnosti, v Římě též symbol mlčenlivosti („sub rosa“), v římských pohřebních zahradách symbolizovaly růže vzkříšení a věčný život;

- ve středověku červená růže symbol mučednictví, bílá růže jako symbol čistoty spojována s P. Marií = růže bez trnů (tzn. že P. Marie byla uchráněna poskvrny prvotního hříchu);

růžová zahrada = symbol ráje, v pozdní gotice a rané renesanci oblíbená P. Marie růžové zahrady – zobrazována v růžové besídce nebo před živým plotem z růží („hortus conclusus“ = zahrada uzavřená, symbol Mariiny panenskosti, jeho původ v biblické Písni písní), atribut sv. Doroty, sv. Alžběty Uherské (Durynské), sv. Isabely Portugalské, sv. Rozálie aj.

- oblíbená erbovní květina: v Anglii např. rody Yorků a Lancasterů, v Itálii Orsiniové, v českých zemích Rožmberkové…

Výtv. umění: Lochner, Botticelli (Zrození Venuše), Parmigianino, Dürer…

8. Lilie (Lilium) – symbol čistoty, míru, vzkříšení i královské důstojnosti, zasvěcena všem panenským bohyním (Artemis, Diana), v křesťanství symbol P. Marie („lilium inter spinas“ = lilie mezi trním, zmiňována v Písni písní), Zvěstování i archanděla Gabriela, atribut řady světců (např. sv. Antonína Paduánského, sv. Františka z Assisi, sv. Kláry…)

- stylizovaný květ lilie, fr. fleur-de-lis je oblíbená erbovní květina: fr. králové počínaje Chlodvíkem (5. století), skotští králové od Jakuba I., v Itálii rod Farnese, d´Este, znak města Florencie …

Výtv. umění: Botticelli, Filippo Lippi, …

9. Konvalinka (Convallaria majalis) – esence z květů bývala součástí tzv. zlaté vody (aqua aurea), léků na mnoho nemocí, zvl. na mrtvici; nazývána též slzy P. Marie, - v předkřesťanských dobách byla zasvěcena germánské bohyni jara zv. Ostara

- symbol něhy, pokory, šťastné lásky a správného rozhodnutí

10. Fialka (Viola odorata) – křesťanský symbol pokory spojovaný zjm. s Kristem jako dítětem, atribut sv. Finy (Seraphiny), dívky ze San Gimignana (Toskánsko, 13. stol.), patronky handicapovaných; oblíbená květina císařovny Josefíny, první manželky Napoleona Bonaparta

Výtv. umění: Ghirlandaio, Gozzoli

11. Tulipán (Tulipa) – do záp. Evropy přivezen zřejmě rakouským vyslancem u dvora tureckého sultána de Busbecqem (1520-92). První tulipány kvetly v záp. Evropě v Augsburgu r. 1559, první velká práce o tulipánech – Charles de Lécluse (1592), tulipánová mánie vrcholí ve 30. letech 17. století, cibule tulipánů považovány za formu měny

Výtv. umění: Bollongier, Breugel st., …
 

Literatura:

Hall, J.: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha 1991.

Cooperová, J. C.: Ilustrovaná encyklopedie tradičních symbolů. Praha 1999.

Martin, R. a kol.: Slovník řecko-římské mytologie a kultury. Praha 1993.

Heilmeyer, M.: Die Sprache der Blumen. Von Akelei bis Zitrus. München 2000.

Ovidius: Proměny. Praha 1969.

https://en.wikipedia.org

https://de.wikipedia.org